PĚTVALD
Z Poremby Dombrovský Petr se dal,
děvucha běžela před ním.
Kdosi jel z Pětvalda, a kde kdo stál,
mžikem v prach klonil se jedním.
Koníčky černé viz, kopyt slyš buch,
zlacená uzdauzda, hleďhleď, svítí.
Půl kroku ještě, a zachraň tě Bůh,
mohlo po děvčeti býti.
Dombrovský k děvuše přiskočil bled,
v náručí strh ji a schvátil.
Panský bič hluboko do tváře sed –
Petře, což abys ji vrátil?
53
Uhni, ve Fryštátě byla by zlá,
uhni, buď tich jen a krotký!
Krvavá rýha ti do duše plá –
Dombrovský, dost už je vodky.
Hodina přijde, den, veliký den,
obzor je plameny súžen.
Zadržte koně! Pša krev, z vozu ven!
Dombrovský, vrať, co jsi dlužen!