PLUH
Osmahlý s tuhou hrudou zápolí,
za loňské klasy splácí jí dluh;
jde – skřivan nad ním – dlouhém po poli
a rukou těžkou obrací pluh.
74
Pot – vlastní je role – rysem jde smědým,
třesk kosy letní zvoní mu v sluch.
Jde volným krokem za koněm hnědým
a rukou těžkou obrací pluh.
Půl dne naň hledět, půl dne jsem s to něm
z rozpuklé brázdy volný ssát vzduch.
Smět jít za hnědým po poli koněm,
smět rukou těžkou obracet pluh.
V městě kdo srdce serval na poly,
k svaté se práci nehodí druh:
nejdi za hnědým koněm po poli,
nech ticho ležet blýskavý pluh.
Zpomínám: Opa... břehem topoly...
do mostu sivých spěl polí pruh...
tam šel před lety děd můj po poli
a rukou těžkou obracel pluh.
Smím věřit lidem učeným oněm,
co praví: „žití vrací se v kruh“ –
půjdu též jednou za hnědým koněm,
nad čelem slunce, pod rukou pluh?
75