VRBICE
Pod Bohumínem, kde dozněla mých dědů řeč,
a mezi Hrušovem, fabrika rudá kde dýme,
fabrika panská, kde dýcháme těžko a ztěžka,
ležíš, má dědino, s dřevěným chrámem.
Zapadlé domky, kde na střechách mechy se plazí,
ve čtyrech topolech na kříži Kristus.
Tak
vrazili v čelo mi trnovou korunu při Bohumíně,
přibili ruku mi v Ostravě, v Těšíně v srdce mne bodli,
z Lipiny octu mi podali píti,
při Lysé nohy mi probili hřebem.
Jednou, ach jednou ty pro mne si přijdeš,
ty děvucho temných a bezlesklých očí,
co mák nosíš v ruce.
Dál bude bič znět, dál budou nás dávit,
pod Bohumínem a v Hrušově, v Lutyni, v Bašce,
já to víc neslyším, co je mi po tom,
co je mi po všem.
63