Mary Vašková, matka.

Petr Bezruč

Mary Vašková, matka.
Nad jarem života mého vycházelo při Labi slunce, Opa mi šuměla v sluch, kdy poupata vykvetla ze mne, Svitavy dým jsem viděla v podzimu života svého, (truchlý a tesklivý byl jako mlhami halený večer, chladný byl tak jako Osud, jak, cizinče, tvoje sem hledící oči) souzvuk tří řek zní v tichou a pokojnou noc. [9]
Básně v knize Tři epitafy:
  1. Anton Vašek, otec.
  2. Mary Vašková, matka.
  3. Helena Vašková, sestra.