Z šera hlubokého chrámu
všechny zašlé tóny tuším,
jež tu zněly k lačným uším
Boha snu a Boha klamu.
Zrak i sluch je oddán tichu,
duše prahne po zbožnosti;
ale smutné nitro hostí
ohlas potupného smíchu.
Jako vinník na pranýři
chutná hrůzu, kterou budí,
tak on v nehostinné hrudi
tichým pohrdáním hýří.
Oltář zloupil svatokrádce,
rouhač znectil relikvie,
ale krutým trestem mstí je
na něm uražený Vládce.
Jeho vzpouru v hold svůj mění,
zvůli jeho vyrůst nedá,
bič, ne meč svůj nad ním zvedá,
on, Bůh klamu a Bůh snění.