Pod černým nebem leží pláně,
dnes žádná hvězda nezří na ně
a vítr přes ně neletí.
Noc nehybná a zachmuřená
je němá žalem, jehož jména
na světě nelze zvěděti.
Krov dusný už se k domu chýlí,
jak chránit chtěl by ze vší síly
tu svěřenou mu lidskou skrýš.
A nad ní platan v černé kápi
svá křivá kopí do tmy stápí,
co nepřítel jde blíž a blíž.
Tlak doléhá na tvoji duši
a tvoje srdce zvolna buší,
jak čekalo by hrůzný děj.
Sám jeho tep se prosbou stává,
je úpěnlivá, nedočkavá:
Ó bouři, Pane, bouři přej!