ZIMNÍ PROCHÁZKA

Božena Benešová

Dnes šly jsme spolu prvním svitem ranním; můj známý kraj mně znova těšil hled, co vítr šeptal jeho pustým pláním a zrůžovělý východ nad ním bled’. Tys vykládala pohádku mně žhavou, krev tvého srdce dosud vřela v ní... Mha bělostná se vlekla nad Moravou, vran krákor ryl ji, drzý, brutální. Den rostl těžce, v rozvlněné nivy se žlutý svit jen úzkostlivě krad... a náhle zhořk’ tvůj úsměv zádumčivý a horká řeč tvá měla tichý spád. O ženské pýše v posled mluvila jsi, než příval slov tvých těžkým vzdechem ztich... O ženské pýše... První bílé vlasy soucitně pudroval ti první sníh.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby