LOUČENÍ

Božena Benešová

Žhne širým rozklenutím blankyt dnes a vzduchem vůně dávných snění vlá, jak naposled by minulosti proud do mdlého srdce svěží vlny nes’, jak peruť touhy, dlouho ochablá, by naposled je chtěla pozvednout. Tón, který vzbuzený byl před lety a dálkou nesmírnou se teskně chvěl, půl horečný a sladký dopola dnes ještě do tvé duše zaletí a souzvuk, kterýs nikdy neslyšel, tam v hrůzné, marné kráse vyvolá. Až nad světem zář slunná dohoří, ty, obklíčený zimou mlhavou, jak oloupený poutník budeš stát, jenž k neznámému božstvu hovoří, však strnut leknutím a únavou se neodváží ptát ni vyčítat.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby