Žil hříšník v Sieně, jenž v horké objetí
ctné ženy schvacoval i bílá těla děv,
a tak znal milovat, že místo prokletí
si ještě k zrazeným směl přijít pro úsměv.
Pro úsměv bolesti, jejž rozkoš prochvěla
a jako stigma své na bledou vtiskla líc,
co z očí Magdalén již prosba nesmělá
ve vroucí modlitbě se nesla Bohu vstříc.
Ten úsměv maloval a těchto očí zář,
když nový plamen již mu v černém srdci vřel,
a kouzlo minula stvořilo svatozář,
již místo myrty pak vil kolem bledých čel.