Pojedeme!
(Podle „Tajná láska, ta mně trápí“)
Ach, ta Vídeň, ta nás trápí,
ona nám pokoj nedá –
Ale ona přijde chvíle,
kdy se to všecko shledá!
Všecko shledá, všecko víme,
všecko si pamatujem –
a přijde den, i ten Brixen
kdy mi si zaoučtujem.
Nic ty, Karle, se nestarej,
spi ve svým hrobě tiše –
však už se to brzy všecko
sokolím pérem spíše!
Až to spíšem, tak oblíknem
červené košilice,
a přes Brixen, není to sen,
pojedem do Kostnice!
Není to sen, je to pravda,
věřme jen sami sobě,
od Havlíčka jde cestička
přes Vídeň, Jene, k tobě.
[2]