Člověk zůstává člověkem.
(Prvotiny 1813, list XXXIV., str. 138.)
Včerá rozbolel zub mě, pérem že zlostně sem praštil.
Mudrák navštivil mne, an hojnými důvody pravil:
Bolesti není, leč té, kteréžto obrazotvornost
sobě vymyslí; vše že bývá na světě zdání.
Nemaje sluchu zub, přec při tom mudření bolel.
Mudroch to znamenaje, v tak nemírné smání se vydal,
spící že pes se ze spaní tvrdého protrhna, vskočil
smějícímu se do noh, až ten jest s úzkostí vykřik.
„Aj!„Aj!“ – mu dím – vždyť„vždyť jest to pouhé mámení! věřte,
bolesti není, leč již smyslí si obrazotvornost.“
Těžko, odpověděl, jest ze sebe člověka svléci! –