Přetvařování.
(Prvotiny 1813, list XXXVI., str. 148.)
Způsob našeho živobytí jest podivný časem.
Není řízeno vždy ani vůlí, ni rozumem, nýbrž
jak se kdy co dělati dá, to líbosti dojde.
Častěji se srdcem tvář dost rozbroj veliký mívá.
Vlastimil přesvědčen byv, že mu málo co dobrého přeje
Sulcius, kde jen může, že slovy a skutky mu škodí,
nedal na sobě znát své pravé pohnutí mysli,
nýbrž úlisně vždy a pokorně k němu se míval,
ctil ho a oslavoval, nepřátely milovat věda.
Sulcius měl i povahu tu, že se na fatky těšil;
byť ho i pozval – ďas, dal hned se najíti s svými.
Dříve si zmustroval tvář, jeho lsti by si nevšimli lidé.
40
Mnohdykrát půl hodiny bedlivě v zrcadlo hleděl,
nebo se velice bál, do tváře že svědomí sedne.
Takto za malý čas byl mistrem v přetvařování!
Vlastimile! rci, proč ty tuto nešvaru chválíš? –
„Klobouk že má a před tím mnohý že klobouček sejme.
Neprospívá-li si přátely z mamony nepravé dělat?“ –