Dva rybáři.
(Z řeckého)
(Nový zvěstovatel 1817, díl II., str. 186 n.)
Dvěma rybářům byl svěřen k lovení rybník.a)
První založil v tom svou práci, že očistil vodu
od bahna, neřádův, jichž některý váhavý správceb)
za mnoho nahrnul let; však druhý si počínal tak, že
čistý zakalil proud, pak bahno i rozmnožil neřád.
Hleděli na sebe; však své každý rybičky vábil.c)
V proudě přirozeném že se plované vesele sešli,
mrzelo Kalivodu; hned zlost, pak žehřící závistd)
v srdci se kořenila, že i konečně rozlili ocet.
Správci se přednesla pře. I první se omluvil takto:
Čistý živel byl, když z vůle vynikl Páně;
bahna a neřády jen po čase nastaly; Tvůrce
————
rok, ano i tu středu, po jakémsi na Kropáčce vítězství i hodinu na celém orloji dvamecitmou jmenuje. A tak jest naše víra bezpečna.
a) V předležícím rukopise mám: κνλιστρα, to jest kaliště. U starých pronárodů bývalo mnoho slov obrazem.
b) A ti dle řečtiny, z níž tuto báseň věrným překládám pérem, μεχανωντζ slouli. Pro ně na ten čas dosti důstojné jméno!
c) V řeckém stojí βατραχιον. Ale za našich osvícených časů, kdož by se s žabkami meškal!
d) ‘Ο νλαγμος. Aj, jaký to rozdíl mezi způsobem tehdejších a nynějších rybářů! – Nyní si z Jidáše vzali příklad: po předu líbají, a po zadu drápou; čím větších oukladů, tím více úlisnosti. Marná bez vnady léče! –
99
čistý a přesvatý sám dal mokřinu beze vší vady;
tam kdo uvodí kal, ten Boží na odpor vůli
jedná. Druhý se smál, řka: Nám to je veliké štěstí,
ryby že do kalu jdou! – vždyť tam je zahrnem snáze.
V tom se srozuměli, že správcovi z každého lovu
tučného kapříka e) dát chtí. Od téhož dne kalí oba.