Ďábel.
(Vlastenské noviny 1818, list 15., str. 60.)
Naši hříchové jsou jen vlastně ďábelský život:
odejmi od lidí hřích a nebude trvati ďábel.
Sílen člověku hřích, když upne se v náruživosti;
kde však ve svém ctnost, tam plzké je ďáblovi místo.
Člověk křehkostí svou dost často se v rozcestí octne:
k dobrému vede ho ctnost, a smyslnost k mnohému zlému.
Jaké účastenství má nepravost s spravedlností?
Ctnost kdo rozptýluje, ten v zkáze se patrné vzkládá:
bez ctnosti množí se zlost a ve zlosti ďábelství všecko;
náruživost slepá jest matkou ke zlému věrnou.
Ďábel, již tedy jest každá zlá smrtelných vůle,
kteráž k ohavným nečistotám a k neřesti svodí.
————
e) Μολονρίδεζ. Co se Řekům, pohanskou slepotou raněným, hodilo, pro nás se vždy nehodí. Mně jest alespoň skrovný kapřík milejší, nežli kolik kop žabích vajec. Ostatně přijde také na chuť.
100
Novoroční dar.
(Vlast. noviny 1819, před I. čís.)