Vše ticho.

Adolf Heyduk

Vše ticho.
Vše ticho; večer nedýchá, i vody ztichl sten, zvon s věže pláče v dálku hor, kam zašel zlatý den. Hvozd černé oči přimhouřil a blahem ztajil dech, že červánkem jej políbil Bůh, jas na slunných rtech. A v ňadrech zas to rozkvétá, jak v poli rudý mák, a v nebi hvězdy smějí se a v dálce zpívá pták. A v srdci roznícen je cit v krás plápolavých snech a plna růží je má krev a duše samý žeh. 50