Slunce a měsíc.

Adolf Heyduk

Slunce a měsíc.
Snivý večer. Vůně z luhu ven mě vábí; klidno jest; s nebes blankytu se dívá měsíce tvář zádumčivá jako dávná slávy zvěst. Za prazdrojem světla, sluncem, kráčí měsíc zemi blíž... Slunce, měsíc: zjevy jasu, každému půl patří času, věčnost dělila jim říš. Slunce, měsíc – v nebes výši velikých dvé myšlenek; vzešly z temných časů chvění a při jejich objevení malomocný svět se lek’! – 51 Slunce, měsíc – myšlenky dvě, pověčná jež snila Moc; Kristus sluncem září světu, měsícem Hus v snivém vznětu zjasnil temnou lidstva noc. 52

Kniha Cestou (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 34) (1903)
Autor Adolf Heyduk