Hle, z keřů bílé kytice!...

Adolf Heyduk

Hle, z keřů bílé kytice!...
Hle, z keřů bílé kytice a diamanty z rosy! Má přítelkyně, zima bledá, dnem nocí květů pro mne hledá, a za noci je na má okna nosí. Těch květů pylem hvězdy jsou – v mé síni plno třpytu – leč vrabci křídly v okna tepou a ničí mi tu krásu lepou, ty zdoby plné tajemného svitu. Leč družka moje spanilá v čas náhradu mi nese; s těch hvězdic svojí na peruti zas při severních větrů dutí skvost nový štědře na okna mi třese. 102