DUDÁK.
[1]
Za minulých bylo časů –
pravda je však přeci –
teď se ovšem tak podivné
nemohou stát věci.
Tenkráte, když zuboženi
lidé na vsi stáli,
dudáci jim horké slzy
v písně čarovali.
3
Bylli dudák dovednější,
tak to uměl v notě,
že kdo slyšel, – zpíval, skákal
třeba při robotě.
Však ten dudák od Domažlic
znám byl blíž i v dáli,
před tím páni ustavičně
třásli se a báli.
4
Vždyť sotva že dudy nadmul,
šelma ta, jen zmála,
hned každičká stará babka
skokem tancovala.
To se pánům nelíbilo,
drábům piva skytli,
by dudáka ubožáka
při potulce chytli.
5
Chytili ho, dudy vzali,
hlučno bylo všudy,
a dudáček zasteskl si:
„Ach, kde jsou mé dudy!“
Věznili ho. Řekli páni:
„Více nezahude,
od Domažlic čarodějník
zítra viset bude!“
6
Eh„Eh, co zítra, ještě dneska
pošleme ho k ďasu,
dříve nežli očaruje
posud hodnou chasu!
No, však my mu posvítíme!“ –
Juž se čakan staví,
k popravě se shromažďují
lidu pestré davy. –
7
Pán se kloní( hrabě velí:
„Vyveďte ho z chladu,
pověste ho na sluníčko
ještě při západu!“
Vyvedli ho k šibenici(
po žebříku kráčí,
kolem sloupu starý městys,
s mladou vsí se tlačí.
8
V předu kráčí suchý hrabě
s kyprou svojí paní,
v zadu lokaj holobrádek
plný premování.
Justicier s vrchním v pravo,
vážný farář vedle –
dudák k pánům: „Vyslyšte mne!“
Páni zas: „Mluv medle!“
9
Málo, páni, žádám věru!
Mámli umřít, tedy
popřejte mně na mé dudy
zahrát naposledy!
Nechať s nimi pohovořím,
stisknu je svou paží,
ať mne jak dřív v celém žití
naposledy blaží.“
10
Zasmál se pan hrabě, kyvnul –
zasmáli se páni,
dali dudy( dal se dudák
v dud svých nadýmání.
Sotva nadmul, spustil ruče...
Co – co se to děje?
kolem každá tvář se jasní,
usmívá se, směje.
11
Prs se vlní, hlava kloní,
podpatek se zvedá,
levice se vzhůru šine,
pravá boky hledá.
Jak na drátkách pestré loutky
všecko se to třese,
až pojednou v chumelici
do kola se nese.
12
Vždyť co každý nejradš slýchal,
znova z dud těch slyší,
chromý berly odhazuje,
trpaslík se výší.
Všecky tance, všecky směsky
z dud pojednou víří,
nohy dříve olověné
v ráz jsou jako píří.
13
A co každý nejradš tančil,
šťasten tančí znova,
každý má k těm čárným zvukům
jiný skok i slova.
Hrabě s ženou poklasného
v Povříslo se váže,
a hraběnce do Válečku
lokaj dal své páže.
14
Pyšný vrchní s podruhyní
v Sedláku si tyká,
mlynář s ženou pekařovou
tančí Kominíka.
Pojezdný vzal nádvornici –
po krk v Ovsu váznou,
a s mlékařkou mydlář tančí
svoji Kolomaznou.
15
Mladý hrabě Myšku honí
s pana otce kojnou,
a s uhlířkou zasmušilý
pytlák honí Zbojnou.
S rychtářkou se kancelářský
k Směsku nese vírem,
zvolna tlustá důchodňová
k Slípce s mušketýrem.
16
Kuchtík s ženou topičovou
Kalamajku skáče,
panský bednář Okročáka
s ženou pomahače.
Řezník služku zedníkovu
volá na Veverku,
na Dupáka pyšný sedlák
obročního dcerku.
17
Krčmář s ženou vodákovou
Klatováka točí,
a Vrtáka s učitelkou
sirotčího kočí.
Hlídač s ženou hospodáře
tancuje svou Straku,
hajný ženu dřevoštěpa
stíhá při Strašáku.
18
Shrblý holič s paní starou
sem tam Břitvu brousí,
Prášek v Kole s kominicí
z kapes mouku trousí.
Při Kohoutku se sklepnicí
student do zdi vráží,
ve Vážkách se suchý kramář
s uzenářkou váží.
19
Nůžky tančí s plátenicí
souchotivý krejčí,
s harfenicí vyschlý strunař
Furianta smejčí.
Kolář s ženou soustružníka
Kuželičku točí,
mnich s jeptiškou při Šoupáku
zaklopili oči.
20
Při Hulánu guvernantka
drábu v náruč padla,
a s pojezdnou kovář ruče
dal se do Ruchadla.
Služku z fary židák starý
do Kaplana láká,
a kuchařku vážný farář
nutí na Židáka.
21
S provaznicí stávkář zpátky
Motovidlo motá,
ševcovi se při Maděře
s panskou trhá bota.
Mladý ovčák myslivcovou
při Otavě zdvihá,
a podstarší s postřihačkou
Bavoráka střihá.
22
Na Husičku mládek ruče
chytl mladou šičku,
a vysmáhlou pernikářku
nožíř na Vidličku.
Štětkář v Košti s pometlářkou
všecky kouty mýtí,
na smolařku voskář nosem
v Kozáku si svítí.
23
Vizte, z hlavy kostelníka
růžky rostou kozí,
a voskářce při Kocouru
kusem svíčky hrozí.
V Cvrčku kamnář ušpiněný
zámeckou vzal myčku,
a zahradník s hokynářkou
hopká Cibuličku.
24
Rokycanskou dědek s babou,
Ševce zbrklé páry,
Kukavici drobné děti,
služky Šaryvary.
Kat se také nerozmýšlí,
s žebříku je v skoku,
při Stoličce provaznici
přitahuje k boku.
25
Všecko hlavou takt si kývá,
nebo prsty lupá,
truhlář jen že půdu hladí,
bednář nohou dupá.
Felčar, mrzout zamyšlený,
zpívá si a výská
a babičce hrobařově
prázdné boky stiská.
26
Pojezdný se v kyčlích klátí,
švec jako by prtal,
vodák jak by podpatkama
vodní troubu vrtal.
Zedník jak by fajfku bafčil,
mlatec jak když mlátí,
kočí jak by mladé koně
držel na oprati.
27
Invalida kelkou tluče
vous si kroutě krátký,
provazník dva kroky k předu
a čtyry hned zpátky.
Lesník jak by poskakoval
po pařezích smrků,
písař jak by zůstalo mu
pravídko stát v krku.
28
Kadlec jak když člunkem hází,
kovář jak když tepá,
a ten kantor farářovi
hůlkou na pleš klepá.
Dědkovi se záda přímí,
babce nohy hrajou,
bílé sukně žen a vdovic
skokem vzhůru vlajou.
29
V kolenou se chromý rovná,
němý sobě výská,
hluchý rukou takt si tleská,
slepý okem blýská.
Čím statečněj dudák dudá,
tím jsou větší chvaty,
všecko zpívá: „Dudej, dudej,
dudáčku náš zlatý.
30
Dudej, dudej, cupy, dupy,
dej nám Pán Bůh zdraví!“
A napořád svou že tančí,
myslí různé hlavy. –
Dudá dudák, dolů stoupá,
sám se při tom točí
a zpovolna v jinou stranu
s popraviště bočí.
31
Žádný nedbal, jen když slyšel,
že dudáček hraje, –
šťastně klubkem propletl se
v jiné světa kraje.
V jiných krajích dozajista
lepší mu byl osud,
ale ti kol šibenice
tancujou prý posud.
E: až; 2002
32