V dumání.

Adolf Heyduk

V dumání.
Mé srdce druhdy bojácně se chvěje, hned vře v něm, plápolá, hned stydne l revkrev; to chvíle jsou, když dum večerních zjev kol skrání sivou perutí mi věje... Leč z dum těch upoutati nelze žádné, ni ruch jich letu v ladný uvést tón; jsem šťasten už, když v také chvíle skon jen pápěr s křídel na blanku mi padne. Zda z pápěru však poznati lze ptáče a z jeho pádu teskný ňader vzdech? Kdo ve verších zří duši v plamenech a v rýmů úsměvech, že srdce pláče? – 7