Duma jarního večera.

Adolf Heyduk

Duma jarního večera.
Den jarní dohořel, tak krásný a tak mladý! Vzplál, vesel poskočil si dítkem z klínu Lady, hrst květů natrhal, hrst rozházel jich polem a těkal po vrších, jež vypnuly se kolem. Teď klidně usíná, hle, smutně hlavu kloní, noc vstříc mu pospíchá na zlatoplavém koni, on zří ji, chvěje se, tvář žalem zaslzela: mře s rosou na očích a s růžemi kol čela. 17

Kniha Dumy a dojmy (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 13) (1899)
Autor Adolf Heyduk