Duma o Tatrách.

Adolf Heyduk

Duma o Tatrách.
Má údolí, má údolí a moje kypré stráně, kdy ochladíte kvítím zas mé posivělé skráně? Kdy ratolestí bujných lip mé ovinete spánky, kdy v choré srdce všeptáte své slunné radovánky? Kdy zasypete květem zas tu hlavu moji sivou a zvonů ladných souhlasem mou duši úzkostlivou? Kdy vánků vašich milý dech mé poceluje líce, kdy ovine mě křišťálem hor bystrá kouzelnice? 42 Kdy drobných písni perlami lid okrášlí mi duši, kdy v pučky skryté myšlenky květ v purpurný se vzruší; kdy srdci jaro sesypou as hebké slunka dlaně, kdy budu šťasten s vámi zas, má údolí a stráně!? – 43