Duma při osamělé chatě

Adolf Heyduk

Duma při osamělé chatě
Den k západu se béře v zlatém šatě, pták letí v les, Sen k osamělé chatě a snáší se a padá do podkroví. Co asi malé chaloupce té poví! Co zašumí as peruť jeho jemná? Kéž snese hvězdy do světničky temna! kéž stárnoucím zdroj chladné krve vznítí a dětem ladné na tvářky dá kvítí. Kéž mile těší uplakanou matku, jež k chorému se kloní nemluvňátku, kéž rolníku, jenž do hrobu se shýbá, skráň sesivělou jarním jitrem slíbá! Kéž siré dívce, která tajně kochá, dá obejmouti vzdáleného hocha, a hochu hynoucímu v boje klání dá sníti o polibku při shledání! 52

Kniha Dumy a dojmy (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 13) (1899)
Autor Adolf Heyduk