Duma v hučícím hvozdě.

Adolf Heyduk

Duma v hučícím hvozdě.
Na sosně v lese hučícím z útulku teplého hnízda úzkostným strachem bolestně pískle v hruď raněné hvízdá. Sotva je slyším, v dumání tulím se k starému kmeni, v hučícím hvozdě opodál ptáčete slyšeti není. – Nejsem-li jemu podoben se srdcem teskným i písní? Sotva že duše nejbližší tuší, co ňadra mi tísní. Méně jsem, než to pípnutí, v hnízdě jímž vzdychlo si drozdě, stejně jak ono ztrácím se v života hučícím hvozdě. – 54

Kniha Dumy a dojmy (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 13) (1899)
Autor Adolf Heyduk