Duma při žni.

Adolf Heyduk

Duma při žni.
Cos divného mou duši leká, a vždy mi zvlhnou kraje řas, když rolník první pole seká a v řádky klade zlatý klas. I chvěju se jak ono setí, jež zvlnil bludných vánků vzdech, a se skřivánkem z něho letí má píseň s rosou na křídlech. Jsou vyplašeni stejnou chvílí a polekáni s družkou druh; když rolník jásá, oni kvílí, a Jeseň zvolna kráčí v luh. 55