Duma u vodopádu.

Adolf Heyduk

Duma u vodopádu.
Ze skal se řine vodopád v květnatou na luhu tůň, jakoby z pusty volných stád splašený ubíhal kůň. V tisíce perel křídlatých, v démantů čarovný roj, jenž se mu v jasných ňadrech zdvih’ tříští se v slunci ten zdroj. – Tak bych chtěl v letu divokém zniknout též, znavený druh, kdyby se tříštil v pádu svém a v démanty písní můj duch. 57