Duma nad zvadlými květy.

Adolf Heyduk

Duma nad zvadlými květy.
Zvadlé listy, zvadlé květy, milé zbytky jarních chvil, upomínky, že jsem někdy blaženým a šťastným byl. Zvadlé listy, zvadlé písně, rosné kapky z dávných dob, spadaly jste, přikryly jste přání kolébku i hrob. Ach, jak všecko srdci draho: zvadlé písně, zvadlý květ; v každém květu zašlé jaro, v každé písni zašlý květ! 59