Když se jeseň blíží.

Adolf Heyduk

Když se jeseň blíží.
Na zemi se mlhy chvějí, v nebi sivé mraky plavou; žluté listí u šlépějí, žluté listí nad mou hlavou – Jeseň! Všecko, všecko opadává; na ňadra se kloní hlava. – Jeseň! K lesům, stráním, kolem všade tesknota se tulí těsně; na zvlhlé se řasy krade sen o dávno prchlé Vesně – Jeseň! Na všem, na všem mlhy leží, od hor rychlou nohou běží Jeseň. 63 Myšlenky! Vy poplašené popelky mé snivé hlavy, kam vás touha v mlhách žene? k jihu prchly ptáků davy – Jeseň! Co ta vaše tužba hledá? Dospěti vám k cíli nedá Jeseň! Pobloudíte, zabloudíte, kamo letět chcete ještě? Všude mraky sněhem syté, všude mlhy plny deště. Jeseň! Přiviňte se k rodné zemi, nad níž vane perutěmi Jeseň! 64

Kniha Dumy a dojmy (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 13) (1899)
Autor Adolf Heyduk