Duma listopadová. I.

Adolf Heyduk

Duma listopadová.
I.
Jak divně bouří v ňadrech city, když zřím tě, strome rozložitý, kde sedával jsem v ruce knihu, – můj v osamění celý svět – tys do ní vrhal mi svůj květ a zasypal jím čela rýhu. Byl obalen jsi květnou vnadou, byls králem štěpnou nad zahradou, a divili se, kdo tě zřeli: „Co plodných bude v podzim krás!“ Tu potulný se zjevil mráz, a květy povadly a mřely. A přišla Jeseň, zvala k hodu, tys nepoznal však krásy plodu... Zda cítíš, jak to v ňadrech zebe? Leč druha máš – už kliden buď – když na svou – na tvou sáhám hruď, stát mohl bych zde místo tebe. 76

Kniha Dumy a dojmy (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 13) (1899)
Autor Adolf Heyduk