Duma zimní noci.

Adolf Heyduk

Duma zimní noci.
Noc zimní k jitru plouží se tak líně, jen stíny na mne hledí z koutů síně, v niž samota se krade po špičkách, by nerušila v truchlivých mne snách. Jak smutno kol, jak klid ten duši moří, leb stará chladne mi, leč srdce hoří, a přeje si, by k skončení těch muk smích dětský v síni ozval se a hluk. 88