Hvězda.

Adolf Heyduk

Hvězda.
Mrak temný zvolna z horských vrchů stoupá, svá černá křídla v tůni nebes koupá, dne vyjasněné líce jima halí, že dechu ztajil až les rozespalý. Tma kryje zem, strom tajemně se třese, pták ručím křídlem do hnízda se nese a z ukrytého bujným větvím drnu srn táhlým hvizdem teskliv volá srnu. Sám v horách stojím, v rozsedlině skály, mé ňadro zdouvá se a čelo pálí, tma kolem kol, leč v duši mé se jasní, bouř spřádá myšlénky k své nové básni. Juž slyším v dálce veršů stopy pádné, má chví se hruď, leč úhor čela mládne, z mých ňader prchá všaká strachu tíseň, a v srdci hvězdou jasní se mi píseň! 84

Kniha Hořec a srdečník (1884)
Autor Adolf Heyduk