Pohled do kraje.
Zadívám-li se večerem
v ty naše pohorské kraje,
hoří to v ňadru, buší to,
zvučí a zpívá a hraje;
oko mi sálá radostí,
v ruměn tvář halí se bledá,
a moje drobná písnička
na křídlech vzhůru se zvedá.
Pěkné je české podhoří,
vesnička přítulná hezká,
bystřina, jež ji probíhá,
radostí do rukou tleská;
každý strom v sadě obalen
květem a ptačími sbory,
kolkolem mile smějou se
lučiny květnými zory.
101
Krásny jsou naše dědiny,
láska má v ústret jim kluše,
nad jejich poli vznáší se
skřivánkem pěvcova duše;
jen mi jí pro Bůh neplašte,
častěj-li večer zde prodlí:
zazní-li píseň dědinám,
za celý národ se modlí.
102