Vzešlo slunce na východě rudém,
záři po moři a zemi lilo,
a ta záře spěla ku západu,
po slavské se vlasti rozestřela,
nade Velehradem zář se skvěla,
a tam Cyrill, Method lidu pravdu hlásá.
Nad Moravou svobody a světla
slunce plane, září z Velehradu,
po slavské se vlasti šíří blaho, spása;
Svatopluk zde lidu spravedlně vládne,
s Methodem ho vede k blahu, štěstí, spáse.
Záře slunce do Čech spěje v zářné kráse,
vánek svobody po vlastech věje,
záře slunce vlasti slavské hřeje:
k Velehradu moravskému
Vyšehrad se český druží,
a lesk slávy rozlívá se
po Slávii šíré dále.
Libá z Lípy květů vůně vane,
ona dýše volný vzduchu vánek,
u zdar její vláha s nebes kane,
a to slunce světlo, teplo dává,
Lípa v něm se štěstím pozachvívá.
Zatmělo se slunce slávy, spásy,
rachotí hrom ječný po nebesku,
blesku sykot zhoubný k zemi pádí –
Lípa roztřískána kůru svléká,
větev po větvi se k zemi sklání,
jenom peň tu ještě stojí,
země šťávou rány hojí,
a ty rány, sotva zacelené,
nová zloby bouře z nova stíhá.
Mnoho vody v moře uplynulo,
mnohé pokolení odumřelo,
avšak žádné z oněch pokolení
Lípu Slávy kvésti nevidělo.
Mnoho dlouhých rokův uplynulo,
mnohokráte slunce zaplanulo,
mnoho vláhy nebe na zem lilo –
ach, ta Lípa nechce zeleň bráti,
nechce větví korunou se zdobit,
čeká více světla, tepla, vláhy! –
Vzchází slunce na východě rudém,
záři po moři a zemi leje,
a ta záře spěje ku západu,
po slavské se vlasti rozestírá;
nade Velehradem zář se skvěje,
a tam Cyrill, Method lidu pravdu hlásá.
Nad Moravou svobody a světla
slunce plane, září z Velehradu,
po slavské se vlasti šíří blaho, spása;
vánek svobody po vlastech věje,
záře slunce vlasti slavské hřeje:
k Velehradu moravskému
Vyšehrad se český druží,
a lesk slávy rozlívá se
po Slávii šíré dále.
Lípa bujně zelená se,
větve silné k nebi zdvihá,
libá z Lípy květů vůně vane,
ona dýše volný vzduchu vánek;
u zdar její vláha s nebes kane,
a to slunce světlo, teplo dává:
Lípa štěstím v něm se pozachvívá.
Deset co se dlouhých věků
v touze slávy rozplynulo,
tisíckrát co nebe marně
nad námi se rozklenulo,
zove nás duch času k činům slavným,
zove nás, své slávy vyvolence,
bychom spletli Slávě slavověnce,
věnce skutkův, jakéž blaho, právo
slavských rodův od nás v touze žádá.
Času duch nám v blahověstech našich,
apoštolech lásky, lásku, svornosť káže;
ta jen že nám k spáse dopomůže,
měřítkem být musí našich skutkův:
tak jen vzdáme poctu, slávu
Cyrillu a Methoději,
a nám přijde doba ždaná,
kdežto v chrámě velkém Světoducha
zavzní mocně žalmy Všeslovanstva.