Dobrou noc.

Adolf Heyduk

Dobrou noc.
Na západě zrudnul nebesklon, k boku lesa stulila se víska, sivá mlha stoupá z třasaviska, táhlým hlasem s věže zpívá zvon: Dobrou noc, dobrou noc! pro poletné krajem ptáče, pro setí i pro oráče, těm pak, kterým srdce pláče, vyjdi Pánbůh na pomocpomoc! Dobrou noc! Klidno všecko: údolí i vrch, hnízda mlčí, ztichla oulů česla, jenom na trávu, jež vedrem klesla, šumně potok hrsť svých perel vrh’.– Dobrou noc, dobrou noc! pro unylé vaše hlavy, pro motýlů bílé davy; všem, kdo zlým se žitím naví, vyjdi Pánbůh na pomoc! Dobrou noc! Černým křídlem tma postýlá zem, sotva dýše, slova nehovoří; z mraků hvězda, z ňader zpěv se noří, a vzdech snivý zprahlým chvěje rtem: Dobrou noc, dobrou noc! všem těm žalům v ňader knize – nechať v písně zlaté říze každé strasti, každé tíze, vyjde Pánbůh na pomoc! Dobrou noc! 75

Kniha Na potulkách (1894)
Autor Adolf Heyduk