Když sváželo se dříví s hory,
ta podvečer se stala věc:
stál na jezu a čekal vory
kýs chlapec: no, byl topělec!
Ten s jezu volal na voraře:
„Zůstaňte tam, zůstaňte tam,
dnes pod jezem vrat u polštáře
hod velký: svoji svatbu mám!
Té nerušte mi, hola, hola,
juž k břehu přistaňte, nač dál!...“
„Což, stanem?“ starý vorař volá,
však mladý u vesla se smál.
„Eh, klučík jakýs žert-li tropí,
stát jemu k vůli máme-liž?
tím ze mzdy ztratíme půl kopy;
jen dále k cíli, chutě již!“
„Slyš přece; znám to z dávných zvěstí –
a v těch je mnohý poklad skryt –
vždyť zítra s odpočatou pěstí
lze promeškané nahradit!“
„To tak! Jen dále, smlouva káže!
Jak zlekat můž tě taký klam?..“
„Klam? slyš! Zas křiče zvedá paže:
Zůstaňte tam, zůstaňte tam!
Dost, zaraz, neveslujme dále!“ –
„Jdi, starý,“ vece mladý zas,
„snad do opravdy? Ale, ale,
dnes sjedem přece mnohem snáz!
Jeť voda právě pohodlna,
vor jako hračka splyne z vrat!...“
„Mníš, do rána že spadne vlna? –“
„Líp pomýšleti na převrat!
Jen dál!“ – „Nedáš-li na má slova,
tak jeďme, dřív však seřiď prám –
a... slyšíš? mužík volá znova:
Zůstaňte tam, zůstaňte tam!
Tak jak?“–„Dál, dál!“–„Nuž s bohem dolů“–
a starý vorař dělá kříž!
„Hej, vesluj!“– „Na jezním jsme kolu!“
„Víc opři se!“– „Vždy jde to tíž!“
A mladý o veslo se vzpírá:
„Eh, taký spropadený kůl,
zpět nelze také, kýho výra,
mně praská veslo... zle, je v půl!“
„Nuž vezmi týč, dej pozor přece!“ –
„Kůl naráží mi na houžev,
už dlaně nestačí, ni plece...
tak!... stržena jsou pásma dřev!“
„To scházelo!“ – Vždy hůř a hůře,
leč první vor, jenž starce nes’,
i navzdor osudné té zdůře,
přec ze vrat konečně se svez’.
Hůř veslaři: vztáh’ ruce obě,
chyt’ špalku se – leč proudu tok
strh’ stranou jej a v divé zlobě
jím mrštil o vrat zděný bok.
Kol voda zbarvila se širá,
leč v proudu šumění znik’ ston.
druh starý po mladém zpět zírá;
„Hej! rány Krista! kde že on?“
Hoho! kde jsi? slyš! je ti snáze?...“
tu vodník vynořil se z vod:
„Tam plove mrtev vedle hráze;
toť trest, že přerušil nám hod!“ –
Dál nejel starý: „Kam to svezu,
co topělcův zde rozbil hněv?“ –
lkál na voru, a v šumu jezu
zvuk houslí slyšel, smích a zpěv!