Káráte mě, hrdí mravokárci...

Adolf Heyduk

Káráte mě, hrdí mravokárci...
Káráte mě, hrdí mravokárci, vše vám proti mysli; inu arci, jeť má láska volna vždy a svěží, jako mladé hříbě bez otěží. Co mu kyprá, nekosená pusta, to mé lásce dívčí kadeř hustá; co hříběti jezera jsou v choči, to mé lásce hloubka žhavých očí. Co hříběti hroznů plné trsy, to mé lásce zkvetlé dívčí prsy, a co jest mu jetel, v čas když kvete, to mi krása těla u děvčete! 13