Jej, stůně mi, stůně...

Jej, stůně mi, stůně...
Jej, stůně mi, stůně srdce moje mladé; Žužu černookou všade vidím, všade. Ať se, kam chci, beru, ať mě, kdo chce, vítá, jenom stesk mě lapá, jenom žal mě chytá. Nikde nemám klidu, nikde nemám stání; zahrejte mi freško, od země, cigáni! Na fujary hrejte, na husle a groně, nebo osedlejte větrného koně. 35 Koně křídlatého, pojedu si pro ni, svou-li mi jen krásou zraku neosloní. Osloní-li, vzplanu, ale neochladnu, tisícerou jiskrou do duše jí padnu. V požáru ať tělo, ať i duše shoří, všemohoucí láska všecko znova stvoří. Nechať shoří nebe, nechať shoří světy, co mi také hračky, co mi také trety? Zhyň si všecko všudy, Žuža, anděl šerý, políbením vrací život tisícerý. 36