Záviděl mně, Ilo...

Adolf Heyduk

Záviděl mně, Ilo...
Záviděl mně, Ilo, Dunaj divotoký, že jsem s touhou žhavou, z rána pod doubravou, rozkošně až milo, ovíjel tvé boky. A když v bučím loubí za poledne zticha při tokajském víně sedělas mi v klíně, slyšel jsem, jak z hloubi siných ňader vzdychá. A když zpita vůní v šeříkovém keři hruď tvá rozechvělá na mých prsou tkvěla, viděl jsem, jak zlostí vzdouvá se a peří. 38 A když na úsvitě objal jsem tě v zoři vnad nemaje dosti, plakal žárlivostí jako malé dítě a nes žal svůj k moři. 39

Kniha Nové Cigánské melodie (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 1) (1897)
Autor Adolf Heyduk