Na srdci kdys tajně jsi mi tkvěla...

Adolf Heyduk

Na srdci kdys tajně jsi mi tkvěla...
Na srdci kdys tajně jsi mi tkvěla, teď chci užit s duší tvou i těla, mou musíš být do půlnoci, věz, či tvůj sad mám obcházet jak pes? Utonout chci v květu svého žití ve tvých prsů bílém vlnobití, na vln jejich čarodějný rej vlasem svým mě k sobě upoutej! Svaž mě k sobě havraní svou kšticí, hlavu k hlavě poutej, líce k líci, ať mě stráví oka tvého žár, jako blesk, když sjede na stožár... Shořet srdcem chci, jak hořím hlavou, ohnivých tvých vzdechů pod záplavou, rozpadnout se chci, jak ohně troud, na tvém srdci, lásky-li to soud. 44