Přišla ke mně za noci...

Adolf Heyduk

Přišla ke mně za noci...
Přišla ke mně za noci, v zahradě jsme stáli, po dědinách kohouti hlásně kokrhali, na obloze svítila nebes jasná světla, ona jako slunce však na srdci mi kvetla. Kvetla vděkem ohnivým, blažená a smavá, vroucně šíj' mi ovila, úponka ta tmavá, a když hlavu tiskla mi k prsům v blahém chvění, šeptala: „Ach, proč ta noc na tři roky není!“ 45 Na tři roky málo jest, neměl bych než hoře, dřív, než bych tě zulíbal, vzplanula by zoře; kdybych se měl prolíbat vnad tvých všemi vděky, musila by trvat noc, Ilo má, tři věky! 46