Daňo, Dančo lepý...

Adolf Heyduk

Daňo, Dančo lepý...
„Daňo, Daňčo lepý,“ pravila mi paní, „neklaň se; má duše nech se tobě klaní. Mladá jsem; můj magnát, chudák, vadne, krsá; přiviň ty mě, Daňo, na junácká prsa. Jsi mé černé slunce, Daňo kučeravý, polibky tvé nikdy rtů mých neunaví. Při tobě, mé štěstí, při tobě, mé nebe, srdce v těle hoří, při grófovi zebe. 56 Tebou moje srdce mroucí touhou jato; spal mě na svých ňadrech, Daňo, žhavé zlato!“ 57