Jenom z bázně, že mi bráníš, ženo...

Adolf Heyduk

Jenom z bázně, že mi bráníš, ženo? Dost v mých ňadrech jest už zamračeno, k čemu bázně, nejsem silen snad, bych uhájil poklady tvých vnad a pomluvě vlčí v uzdu paď? Nebraň déle tisknout květ tvých boků, růže na rtech mám, a blesky v oku, chci tvé rozkoše mít ruměnec; bránit-li však chce mi někdo přec, v srdce nůž mu vrazím po jilec.

Patří do shluku

seč, voj, bitva, chrabrý, meč, pluk, nepřítel, nepřátelský, vrah, zbraň

488. báseň z celkových 726

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Bahnem chlapská pomluva mě táhla... (Adolf Heyduk)
  2. Bol můj. (Josef Jaroslav Langer)
  3. Vím jenom jedno – ta ruka neurvalá, (Josef Holý)
  4. CHTĚL BYCH SE POMSTÍT... (Josef Rosenzweig-Moir)
  5. ODVETOU. (Eliška Krásnohorská)
  6. Loučení. (Josef Krasoslav Chmelenský)
  7. Vojín a jeho dcera. (Vincenc Furch)
  8. Společenské. (Karel Marie Drahotín Villani)
  9. Dobývám hradu – jeho zdi, (Gustav Dörfl)
  10. JARO 1907 (Božena Benešová)