Ej cigáni, nebožáci...

Adolf Heyduk

Ej cigáni, nebožáci...
Ej cigáni, nebožáci, černý zbytek ze sprosčavy, na Ypole cihly hnětem, pán z nich pyšné domy staví. Pitím jen a bursováním s večera se baví k ránu, a nám v zimě bědně mříti na morovou hladu ránu! A pán žije bez starosti jako ptáče v zlaté kleci; zkusíme to: cihly tvrdnou – pán snad změkne v naší peci. Nezměkne-li, obrátíme, učiníme jako s borem, padni, kládo necitelná, nabroušeným pod toporem. 63