Co as moje srdce mučí...

Adolf Heyduk

Co as moje srdce mučí...
Co as moje srdce mučí? šepce to v něm, zpívá, zvučí, každý zvuk je rve a týrá, ale srdce neumírá. Co to bude? dech se tají, ruka stydne v prstů kraji, noha klesá, tělo choří, a ta hlava zrovna hoří. Co s tím tělem, s hlavou asi? oko rudne, šednou vlasy, tož než písně v mozku stlejí, pro Bůh, raděj srubněte ji. Bez nich žít, toť hrozné žití, čirá pláň, jež nemá kvítí, skála bez vřesu a mechu, les, v němž po ptáku ni slechu. 69 Ani slechu, ani vidu, tma jen příšerného klidu napořád tam rozprostírá obří peruť netopýra. Ej, to smrti chladná ruka tiskne hlavu; čelo puká, pukliny ty vstříc vám zejí, co s tou hlavou? srubněte ji! 70