Přes hřbet koně v dvojím koši...

Adolf Heyduk

Přes hřbet koně v dvojím koši...
Přes hřbet koně v dvojím koši věším vás, mí švarní hoši, vozím si vás dálným světem, však jste srdce mého květem. V tváři, v srdci plni květu na koňově dlíte hřbetu; ať se jak chce cestou děje, žádný bídy nedospěje. V slunci, v bouři v kypré chvojí skryju vaši hlavu dvojí; les, toť věru palác živý – pohleď, světe závistivý! Hle, ty panské děti bledé, těm se ovšem hůře vede; slunce, zvůle není dosti – kvete-li co bez volnosti? 77