Mé rozechvěné srdce vzlyká...

Adolf Heyduk

Mé rozechvěné srdce vzlyká...
Mé rozechvěné srdce vzlyká, to věru cigánovo není, ej, pomohly by nůž a dýka snad srdci tomu k ukojení. Snad pomohlo by srdci tomu, bych vyjechal si na koníku, a v lesa tmavém pološeru kdes kšticí uvíz’na kloníku. Leč nejlíp pomohlo by asi od sterých trampot mi a želů, kdy uškrtit bych mohl denně jen sto svých věčných týratelů. 102