Mladá paní svého muže prosí:
vezmi s sebou svoji mladou ženu,
nechať tobě v boji zbraně nosí,
vždyť máme svá srdce za výměnu,
umru strachem, nepřežiji chvíli;
zůstaň, – zůstaň! – – Půjdu s tebou, milý,
vezmi s sebou svoji mladou ženu! –
Nevzal paní. – „Nechtěj, paní milá,
čekej na mne za bílého rána.” –
Pryč ujížděl, paní v slzách byla.
Záhy komoň přiklusal bez pána;
zkrvácenou hřívou nazpět hází. –
„Kde je paní, vstříc že nepřichází?”
„Klesla s věže – po pánu zříc z rána.”