Pohádkář.
Smutně zavzněl zvonek vísky...
Umřel stařec, obce stráž,
pod hlavu mu dali třísky,
režné plátno na.rubáš,
v zvadlou ruku srdce blíž
z vosku kříž!
Kdo pak bude platit kněze,
hrobařovi kdo dá plat?
neměl chudák ani meze,
na kožichu plno lat,
o peníze nestál spíš;
byl s ním kříž.
Nedbal. Od dětinství k stáří,
v kronikách jen ležel rád,
jako všichni pohádkáři
snil a dumal napořád,
v hlavě bajek celou říš,
měl s tím kříž!
[26]
Na besedách v zimní době
říkal: „Chud jsem, ale přec,
až mě Pánbůh vezme k sobě,
zanechám vám pěknou věc;
však mně na hrob brzo již
dáte kříž.
Nuž, kde poklad? – V skrytém místu
staré truhly – smál se lid –
našli knihu černých listů,
za babku ji koupil žid,
samožitné přidav číš...
Je to kříž!
Leč za knihu začazelou,
za sežloutlých listů směs,
mohla míti svatbu skvělou,
slavný pohřeb celá ves;
lide, lide, posud spíš,
je to kříž!
Dávných předků slavné činy
chová knihy každý list,
se svými však otec syny
netouží, jak ondy, číst,
nechce o píď hlavou výš,
je to kříž!
27
Pohřbili jste pohádkáře –
proto ovšem jde svět dál –
leč za knihu plnou, záře
pochován moh’ býti král?
vzácnějšíť než mnohá říš.
Je to kříž!
Pili znova pro úlevu,
splákli hněv a splákli zlosť,
k ránu v krčmě plno zpěvu...
Taková je veská ctnosť,
ač chlév prázden již i díš! –
Boží kříž!
28