ALMERICH DE RENÉ ALBIGENSKÝ.
„Teď mluv, več věříš, ať se přesvědčíme,
když kacíř nejsi, volný jsi týž den,
však jsi-li jím, pak jinak učiníme
a bez milosti budeš odpraven!“
,V nic nevěřím, jen v nový zákon boží,
ač také z něho mnohý mýtím blud
a vaše různé vymyšlené hloží;
nám zjevením je božím tvorstva pud!
Duch z Boha jest, jak jeho slovo dělo,
on s námi všude jest a v každý čas;
však z ďábla je to naše hříšné tělo,
jež stále pokouší a hubí nás!
Tož za to nikdy nepovstane z hrobu,
spíš v bláto rozpadne se, v troud a prach,
by urychlilo země květnou zdobu
a ověnčilo balvan na horách.
10
Pak lidská duše musí bloudit dlouze
a projít pokání a trestu směs,
než s tvůrcem svým se spojí v blahé touze
a vejde v mír, vy díte do nebes.
Jsou klamná všecka vaší církve slova,
nic není dokázáno, vše je lež;
kdo věří lžím, mře třikrát denně znova
a lidský mozek dává pod veteš.
Stůl boží neskýtá – blb jinak věří –
než bílý oplatek neb prostý chléb,
ať při mši jest, ať Páně při večeři,
kdo jinak dí, ten bez očí má leb.
Manželství pouze vilnosti je květem,
jen zástěra to jakás, více nic,
jež má skrýt hanbu nedospělým dětem,
jež poznání a pravdě spějí vstříc.
Křest čistí jen, jak voda cesty čistí,
čist aby na svět přišel lidstva druh,
proč ve vaší se topí nenávisti,
kdo nekřtěn je a k vašim výtkám hluch? –
Bloudí, kdo obrazy ctí i kdo kříže;
kdo v Boha věří, pleň je napořád,
ke smrti kříže hnusný trest se víže
a myslit na to, nemá Kristus rád.
11
My skrýváme se všichni v srdci Krista,
tam útočiště naše, tam náš cíl,
tam nenajde nás ďábel dozajista,
byť v skutečnosti v pekle zaklet byl.
To naše víra, naše přesvědčení,
s ní v každé době chceme jíti v boj,
leč víme též, že u ní spásy není,
spíš pověry a bludů vosí roj.
Však po nás – věk až za věkem se ztratí,
ve vhodné chvíli jiný přijde lid
a na svět Albigenští zas se vrátí,
pak bude v světě věčný mír a klid!‘ – –
„Vše odvolej, sic zhyneš! Bůh tak káže!“
,Že káže? Aj, já posud neslyším,
ač srdce mé se k němu pevně váže...‘
„Nuž, zhyneš, umřeš se vším lidem svým!
Pryč s očí, pryč, tvé bludy vzduch nám tráví,
pryč, na čakan s ním, rychle oběsit,
leč před tím kat ať trochu s ním se baví,
chce malou podívanou lid též mít!
Jsi nejhroznější zlosyn mezi všemi,
an svaté církve vyvrátit chceš říš
a símě ďábla rozsít v celé zemi;
pryč, na čakan!“ – ,Jím ondy býval kříž.‘
12
„Pryč s mrchou, zahrabte ho v jámě jedné,
ať dokončíme kacířský ten žert,
vždyť ví, že nikdy už se nepozvedne
proto, že v peklo odvleče jej čert!“
13