PRŮVODEM.

Adolf Heyduk

PRŮVODEM.
Širá voda, louka dlouhá; do Tater mne žene touha, půjdu přes luka i vodu, zazpívám si na pochodu. Vnořím duši v píseň prostou, jaké v srdci lidu rostou, pod jeho jak klíčí krovem, třeb duchem víc než slovem. Až můj zpěv jak pták se vznese, přemnohý snad ušklíbne se na tu píseň z lidu chudou; úškleb zajde, písně zbudou. 5