DUNAJ.

Adolf Heyduk

DUNAJ.
Slyšíš, jak se lítí, vzteká pyšný Dunaj, divá řeka; jak se jitří a jak v mlází kolem vrbin pěnu hází? Zlícené jsou jeho skřeky, hltá dravě horské řeky, jež se valí z lesních tají a v klíně mu zapadají. V perlách kypí, v perlách vzlétá, ale zas je v klín svůj smetá, sbírá, snáší v práci perné do své skříně, v moře Černé! Ale v cestě zle a lstivě trhá pleny mnohé nivě, mnohým luhům srdce protne, až na srdci moře skrotne! 10